Díky Samete! Nebýt tebe, moji rodiče by se asi nikdy nepotkali

Ale stáli na opačných stranách barikády. Táta mezi mladíčky z pohotovostního pluku VB. Uniforma, obušek, rozkaz. Měl tehdy dvaadvacet, věřil, že dělá, co musí. Ne z přesvědčení, spíš z povinnosti, z obav. Byl z rodiny na režim zvyklé, hledící si svého, žádné velké ideály. Prostě obyčejný chlap, který byl ve špatný čas na špatném místě. Mamka byla v davu studentů. S kytkou v ruce, plackou s Havlem na kabátě, srdce jí bušilo strachem i euforií. ...