Myslela jsem, že jdu na klasický pohřeb. Skončila jsem ale na psím hřbitově

Jednoho rána mi partner jen suše oznámil: „Musíme jít na pohřeb člena rodiny.“ A já si představovala kapli, květiny, kondolenční karty… prostě tradiční pohřeb. Oblékla jsem se do černého, decentně se nalíčila, připravila kondolenci a srdce mi bušilo napětím. Když jsme dorazili na místo, nestačila jsem zírat. Kaple? Žádná. Lidé neseděli kolem rakve, nebrečeli nad příbuzným. Místo toho – psí hřbitov, ticho, hroby s malými kameny a plyšovými hrač...