„Slepá, chudák, tak mladá a slepá…“ slýchala, když vyšla ven s bílou holí

Emilie Kozubíková se nenarodila jako nevidomá. O zrak přicházela pozvolna a v době dospívání žila na pomezí světů vidících a nevidomých. A později jako předsedkyně organizace nevidomých dělala vše pro to, aby lidé se zrakovým handicapem nezůstávali v izolaci. „Do naší pekárny chodila nakupovat holčička, která na mě pokřikovala: ‚Slepoň, slepoň!‘ Nechtěla jsem to poslouchat.