Snacha honí kariéru a moje vnoučata jsou závislá na tabletech. Už nedokážu mlčet

Když k nim přijdu na návštěvu, první, co slyším, není „babi, ahoj“, ale cinkání, pípání a hlášky z nějaké pohádky, kterou neznám. Všechno bliká, svítí, rychle se mění. Sedí na gauči, každý s vlastním zařízením, prstíky mrštné, jisté. Kolikrát si říkám, že s tím umí líp než já s mobilem. A to mě děsí. Hrozně. „Aspoň máme klid,“ řekla mi jednou snacha, když jsem se opatrně zeptala, jestli by si nemohly jít malovat. „Klid?“ zopakovala jsem. „Ale ...